V katastru obce Unín se nachází kasány, které leží za hranicemi obce v lokalitě, jíž se přezdívá Střela. Kasárny zbudovali vojáci v roce 1960 a obýval je útvar raketových vojsk. Vojáci z Unína odešli koncem roku 1990. Od roku 2005 spravuje bývalé kasárny obec. Nachází se v nich sklady soukromé firmy. Díky armádě vyrostly v Uníně i nové domy. Celkem osm staveb po osmi bytech.
Díky armádě vznikly nejen tyto domy.
Byty od vojáků slouží dodnes.
Zdroj: ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/extra/212511-obec-unin-byvala-vzdy-spojena-s-vojskem/
Útvar nacházející se v Uníně býval 1. protiletadlový raketový oddíl (1.PLRO), který podléhal 76. protiletadlové raketové brigádě (76.PLRB) a byl umístěný mezi obcemi Unín a Rohozec. Šlo o součást systému protivzdušné ochrany Brna, který měl dva okruhy; „vnější“ tvořily oddíly s čísly 1 až 4 (vedle toho u Unína to byly útvary u Ketkovic, Vranovic a Nížkovic), zatímco ten „vnitřní“ reprezentovaly oddíly s čísly 5 až 8 (Brno-Líšeň, Sokolnice, Ořechov a Omice). Velitelství se nacházelo u Sokolnic, v míru sídlilo v kasárnách v Brně-Řečkovicích. Oddíl u Unína byl vyzbrojen protiletadlovými řízenými raketami SA-75M Dvina, jež používaly radarové navádění a měly maximální dostřel 29 km. Prostor tohoto útvaru (v organizaci Československé lidové armády oficiálně vedeného pod číslem 1121) tvořily dvě části, první s velením, ubikacemi a sklady a druhá se samotnými řízenými raketami, resp. se šesti odpalovacími zařízeními („palposty“). Oddíl byl zrušen roku 1988 a počítalo se, že jej v 90. letech vystřídá nový útvar se špičkovými raketami S-300PMU, k čemuž ovšem v důsledku politických změn nedošlo. Brigáda byla nejprve zreorganizována a v roce 1999 zcela zrušena. (Zdroj: Lukáš Visingr)
Rozmístění SA-75M Dvina v Úníně.
Jedná se protiletadlový raketový komplex středního dosahu, určený k obraně důležitých politických, vojenských a hospodářských center státu.
Jeho vývoj započal roku 1953, do výzbroje byl oficiálně zařazen roku 1956, ve skutečnosti však byly protiletadlové raketové oddíly masivně zasazovány do systému PVO SSSR až v roce 1958. Je zajímavé, že PLRK SA-75 byl v podstatě nouzovým řešením, neboť původně se počítalo použitím střeleckého naváděcího radiolokátoru pracujícího v 6cm pásmu, vybaveného navíc systémem SPC (selekce pohyblivých cílů – systém zobrazuje jen cíle s určitou rychlostí, to umožňuje odrušit echa pasivního rušení, či odrazy od země). Pro neustálé potíže s některými komponenty však muselo být přikročeno k výrobě jednoduššího radiolokátoru označeného jako RSNA-75, jenž pracoval v 10cm pásmu a byla u něj vynechána funkce SPC (vývoj radiolokátoru v 6cm pásmu ovšem zastaven nebyl a později vyústil ve variantu systému nazvanou S-75 Děsna).